Pila

O rozvoj dřevařského průmyslu se zasloužil kníže Lichtenštejn, který vlastnil rozsáhlá zalesněná území (v 80. letech 19. století to bylo 7 142 ha lesů). Pila, kterou nechal knížecí rod založit v blízkosti nádraží, prošla již v roce 1882 modernizací a byla k ní přistavěna parketárna a dýhárna.

Na počátku 20. století v ní našlo práci na 90 dělníků z Břeclavi i okolních obcí, za první republiky už zde bylo zaměstnáno na 250 osob. Původní vybavení čítalo pouze 1 pilu rámovou, 2 okružní a 1 stroj na štípání dřeva, až v roce 1886 přibyla parní pila z Rabensbergu.

Během své dlouholeté historie prošel závod několika modernizacemi – v roce 1921 byla zmodernizována dýhárna, novou pilnici a nové zařízení pak pila dostala na konci 20. let 20. století.

Zpočátku se dřevo dopravovalo na pilu koňskými povozy, ale pro větší efektivitu byla brzy postavena úzkokolejná lesní dráha. V letech 1908-1909 byla vybudována železnice vedoucí do obory Soutok (revíry Pohansko, Lanžhot, Ranšpurk a Cahnov), a protože se osvědčila, byla brzy její délka prodloužena na celkových 27 km. Kromě domácího dubového, bukového a jasanového dřeva pila zpracovávala i materiály z ciziny, např. ze severní Evropy, Turecka nebo dokonce afrického Konga.
Pila produkovala dýhu, parkety, řezivo, ale třeba také materiál na výrobu sudů, pražce, telefonní sloupy apod. Měla také několik filiálek, např. v Brně, Bratislavě, Praze, Liberci, Krnově, Vídni a Lublani.