Křivoklátsko – Lesní a rybniční správa Jerome Colloredo-Mannsfeld

Již více než 11 let pracuji na Lesní a rybniční správě Zbiroh na největším soukromém majetku v České republice. Větší část tohoto majetku - 12 500 ha se nachází na Zbirožsku a menší část – 4500 ha je v okolí Dobříše, kde je naším střediskem i celoročně otevřený a veřejnosti přístupný Dobříšský zámek. Vlastníkem je pan Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeld, profesí lesní inženýr, který si svůj lesní majetek v Rakousku obhospodařuje sám. Když převzal po svém zesnulém strýci koncem roku 1998 lesy a rybníky v Čechách, provedl nezbytné organizační změny a vydal následující zásady hospodaření:

  1. majetek musí být ziskový, protože jen to je předpoklad pro udržení pracovních míst,
  2. musí být zabezpečena ochrana a údržba majetku a dodržovány zákony platné v ČR,
  3. sociální oblast: stabilizace pracovníků, podpora vzdělávání, budování vztahu k firmě a k rodovým tradicím,
  4. ekologické obhospodařování lesů, rybníků a zemědělských pozemků,
  5. obnova a údržba památek, jejich využití pro veřejnost a potřeby kultury.

V těchto několika zdánlivě jednoduchých bodech se skrývá životní moudrost, úcta k práci předků, vtah k přírodě, k lidem a ke zdejšímu kraji. Je zcela jasně vidět snahu vlastníků předat jednou řádně obhospodařovaný a prosperující podnik svým dětem.

Z historie víme, že rodina Colloredo-Mannsfeld koupila Zbirožské panství v roce 1879 v dražbě od Vídeňské hypoteční banky po zkrachovalém baronu Strousbergovi. Zvláště lesy byly v té době ve velmi špatném stavu. Povoláním lesníků z jiných svých majetků v Čechách – z Dobříše a Opočna, vynaložením značných finančních prostředků a množstvím práce se stav postupně zlepšoval. Nastolená úroveň lesnictví se udržela i v dobách, kdy Colloredům, jako nepřátelům Říše, byly jejich majetky výměrem gestapa v roce 1942 zkonfiskovány a po třech poválečných letech, kdy bylo vlastnictví obnoveno, přišlo v roce 1948 znárodnění. Lesní personál však dále pokračoval v osvědčených základních způsobech hospodaření stanovených původními vlastníky.

Ve stejném duchu se pracuje ve Zbirožských lesích i po roce 1993, kdy se hospodaření ujal prostřednictvím Lesní a rybniční správy pan Jeroným Colloredo-Mannsfeld. Zcela jasně se tak ukazují přednosti, které přináší dlouhodobost při obhospodařování lesů, rybníků, využívání odborných vědomostí, zkušeností a práce předků, znalostí místních poměrů a přírodních zákonitostí.

Křivoklátsko i Zbirožsko je území s dávným osídlením a člověk svou hospodářskou činností ovlivňoval a stále ovlivňuje tuto krajinu a přesto zde byly zachovány přírodní unikáty, velké a pestré množství rostlin, dřevin a živočichů. Oprávněně se Křivoklátsko stalo CHKO, do níž patří i 4 600 ha soukromých lesů pana Ing. Colloredo-Mannsfelda. Tato výměra v sobě zahrnuje 1100 ha lesů v 1. zóně, Ptačí 1 oblast NATURA 2000 o výměře 2550 ha, genovou základnu 400 ha, NPP Kohoutov a PR Lípu o výměře 55 ha.

Naše spolupráce s CHKO byla vždy na velmi dobré úrovni. Dodnes s úctou uchovávám dopis bývalého vedoucího CHKO pana Ing. Petra Štěpánka, který adresoval MŽP a ve kterém velice oceňoval stav Colloredských lesů na polesí Vlastec a způsob jejich obhospodařování.

Připomenutím historie jsem jen chtěl zdůraznit úctu a vděčnost celým generacím lesníků, myslivců, rybářů a zemědělců, kteří svou citlivou prací, vztahem k přírodě, i estetickým cítěním vytvářeli krajinu Křivoklátska a získávali obživu. Přitom nepotřebovali žádné speciální zákony, speciální úřady, plány péče a podobně, bez nich to ale samozřejmě dnes již nejde.

Pan Colloredo má dnes témě celých svých 17 tis. ha a 400 ha rybníků chráněných podle zvláštních předpisů. Bohužel je to v naší republice dnes zařízeno tak, že majetek, který dlouhodobě hospodaří dle platných zákonů s citem k přírodě a krajině stane se předmětem zájmu různých ochranářů, organizací, i politiků, kteří se pak vlastníkovi snaží diktovat své mnohdy neověřené názory, předepisovat své nevyzkoušené pokusy a opatření, kontrolovat a omezovat jeho hospodaření. Naopak o lokality, kde se takto nehospodaří, zájem není a takový vlastník výše uvedené problémy nemá. Orgány ochrany přírody i politici využívají k prosazení svých cílů nesolidní jednání a nesplnitelné sliby dotací a podobně.

Část zbirožských lesů pana Ing. Colloreda o výměře 2200 ha tak byla bez vědomí majitele a bez jakéhokoliv jednání s ním zakreslena do mapy připravovaného NP Křivoklátsko. Když už se celá záležitost nedala utajit a pan RNDr. Pelc, náměstek ministra musel jednat s panem Ing. Colloredem uslyšel zcela jasné rozhodnutí. Pan Ing. Colloredo zásadně nesouhlasil a nepřipustil zařazení svých lesů do NP Křivoklátsko. Jednalo by se dle něho o masivní zásah do jeho vlastnických práv, který by vedl nakonec až k zákazu využívání tohoto majetku.

Naopak, když se pan Ing. Colloredo seznámil se základními myšlenkami a cíly Lesnického parku, okamžitě se k této iniciativě připojil.

Lesnický park je v prvé řadě založen na dobrovolné účasti, ale i na závazku jednotlivých vlastníků a hospodářů k dodržování stanovených pravidel. Lesnický park by se měl stát ukázkou citlivého lesnického hospodaření, které nepoškozuje přírodní procesy a dokáže přitom získávat dřevo, jako obnovitelnou surovinu a zajišťuje i všechny ostatní důležité funkce lesa. Dokáže zaměstnat v lese místní obyvatele, zpracovatele dřeva a nijak nezakazuje slušným lidem využívat les jako dosud. Důležitá je také skutečnost, že pro stát nebude žádnou finanční zátěží. Lesnický park by se měl stát studijním objektem a propagací lesnictví, jako poctivého „řemesla“ založeného na znalosti mnoha přírodních, technických i ekonomických disciplín.

V lesnickém parku bychom měli uvážlivě zavádět nové poznatky a s úctou, pokorou a odpovědností pokračovat v práci předků tak, aby mohli naši potomci za 100 let říci, že jsou zde krásné lesy a krajina.

Jsme velmi malá země na to, abychom mohli ponechávat bez zásahu rozsáhlá území, dosud normálně obhospodařovaná jen proto, že si to přeje, bez ohledu na náklady, nějaká malá část společnosti žijící převážně ve městech.

Nikdo nemůže vědět, jak takové pokusy dopadnou a příklady ze Šumavy a odjinud to dokazují.

S delším časovým odstupem pak bude možné porovnávat stav lesa v lesnickém parku se stavem lesa v bezzásadových územích, s množstvím nařízení a zákazů pro místní obyvatele i návštěvníky.

Ing. Josef Myslivec

ředitel JCM Lesní a rybniční správa Zbiroh 3