Názor p. Otakara Pražáka

Problematikou ochrany přírody na Břeclavsku se zabývám již více jak 30 let. Přibližně stejně stará je idea vyhlášení CHKO Soutok. První oficiální návrh ministerstva životního prostředí – tehdy jako rozšíření CHKO Pálava – obdrželo dvacet městských a obecních úřadů v roce 1992. Jejich reakce byla následující, cit:“Doporučujeme, aby vedení CHKO a BR Pálava soustředilo svoji aktivitu již na stávající vyhlášené plochy, protože jejich činnost je v mnohém předmětem kritiky. Tato oblast s nízkou průmyslovou výrobou je závislá především na zemědělské a lesnické výrobě a rozvoji cestovního ruchu, který zde má vhodné podmínky a právě tyto činnosti by byly rozšířením CHKO výrazně omezeny“. Na záměr rozšíření CHKO Pálava, podobně reagovalo také vedení tehdejšího Okresního úřadu v Břeclavi, cit:“Rozšířením CHKO se výrazně zkomplikuje činnost zemědělcům a lesnímu závodu, dále dojde ke zkomplikování výkonu státní správy a samosprávy obcí a omezí se možnost toto území využít pro cestovní ruch“. Stranou nezůstali ani lesníci, kteří svůj nesouhlas odůvodnili takto, cit.“Všechny cenné lokality této oblasti jsou dostatečně chráněné stávajícími zákony. Jejich ochrana je zakotvena v lesním hospodářském plánu, ve kterém byly respektovány všechny požadavky orgánů ochrany přírody“. Sdělovací prostředky tehdy psaly o regionálním konfliktu, který k nám přijeli dokonce řešit odborníci z USA, Velké Británie, Slovenska a Německa. V diskusi o rozšíření CHKO Pálava se však tým odborníků nepřiklonil na žádnou stranu. Pouze doporučil prohlubovat spolupráci v oblasti obnovení vodního režimu na Soutoku a především zajistit jeho financování.

Uběhlo dlouhých 18 roků a ministerstvo životního prostředí oznámilo, že připravuje podklady k vyhlášení CHKO Soutok. Odpor místních lidí a obcí je ještě větší než na počátku devadesátých let a důvody zůstávají stejné. Zradikalizovali také propagátoři nové CHKO. Lesy na soutoku Moravy a Dyje nazývají Moravskou Amazonií, která ustupuje pilám dřevorubců. Ministerský zmocněnec, pro přípravu vyhlášení CHKO Dušan Utínek, zašel ještě dál, když sdělil, cit.:“Pokud by lidé byli schopni bez nutnosti existence CHKO hospodařit na této evropsky významné lokalitě s respektem k přírodě, nemuseli bychom tu dnes možná tuto problematiku řešit. Realita je však na mnoha místech území jiná“.

Nikdo však zatím neuvedl jaká je historie lužních lesů, kdo se o ně skutečně stará, jak jsou chráněny a kdo stojí za záměrem vyhlášení nové chráněné krajinné oblasti.

V 19. století, při budování Severní Ferdinandovi dráhy z Vídně přes Břeclav, jednou větví na Brno a druhou na Přerov, došlo v lužních lesích k rozsáhlým těžbám, jež zásobovaly gigantickou stavbu potřebným dřevem. Vzrostlé stromy zůstaly snad jenom v pralesích Ranšpurk a Cahnov. Nové lesy na Soutoku začaly znovu pěstovat celé generace lesníků a pěstují je dodnes. V druhé polovině 20. století byly provedeny komplexní vodohospodářské úpravy, které lužní lesy připravily o vodu. V devadesátých letech minulého století přivedli lesníci znovu vodu do lesů v rámci rozsáhlých revitalizačních opatření. Z uvedeného je naprosto zřejmé, že nikoliv ochránci přírody, nýbrž lesníci pečují o lužní lesy a to již více jak 200 let.

V souvislosti s touto skutečností je proto výše uvedené konstatování pana Dušana Utínka přinejmenším nekorektní a neslušné. Nabyl jsem dokonce přesvědčení, že smyslem existence některých státních úředníků je říkat zemědělcům a lesníkům, co mají dělat, v nesvaté alianci s biology, kteří po nich navíc chtějí, aby hospodařili tak, jak oni považují za dobré, pro pole a les. Patří mezi ně především lidé z velkých měst jako například entomolog Lukáš Čížek z Českých Budějovic, ornitolog David Horal a botanik Jiří Danihelka, oba z Brna. Všichni jsou bezesporu vnitřně přesvědčeni, že vyhlášení CHKO Soutok je natolik důležité, že vůbec není třeba brát v úvahu realitu. Jejich základní nastavení je skuhralství, hledání negativ a třídního nepřítele.

Nezvratnou skutečností je fakt, že všechny lužní lesy od Nových Mlýnů až po Hodonín byly nedávno zařazeny mezi evropsky významné lokality ne proto, že by jim hrozila zkáza, ale pro bohatství druhů rostlin a živočichů, které v nich nachází příznivé životní podmínky – ty jim však vytvořili lesníci a ne ochránci přírody. Díky zákonu o lesích a novele zákona o ochraně přírody a krajiny jsou lužní lesy podél dolních toků řek Moravy a Dyje chráněny nejpřísněji v rámci celé Evropy. Zkáza jim proto určitě nehrozí, a pokud chceme zlepšovat jejich stav, potřebujeme především hodně peněz. Evropské zdroje vyschnou v roce 2013, domácí ještě dřív. Rakouští kolegové zvolili - pro ochranu svých lužních lesů podél Moravy a Dyje - jinou, účinnější a hlavně nekonfliktní strategii.

Rakouská pobočka Světového fondu na ochranu přírody (WWF) zahájila spolu s elektrotechnickou firmou Samsung akci, jejímž cílem je shromáždit finanční prostředky pro ochranu lužních lesů podél hraničních řek Moravy a Dyje. Za získané peníze chtějí ochránci přírody vybudovat migrační koridory pro zvířata žijící v luzích, chránit hnízdiště orlů mořských a investovat do obnovení přírodního stavu břehů řeky Moravy na rakousko-slovenském pomezí.

Naše ochrana přírody jde však cestou zajetého státního byrokratismu, s cílem vyhlas a panuj. Režie na provoz nové státní instituce – platy úředníků, poplatky za energie atd. – „oberou“ ročně daňové poplatníky minimálně o 10 milionů korun. Opatření na ochranu přírody – obsažená v navrženém plánu péče – „spolykají“ každý rok další desítky milionů korun. Při dnešním stavu státních financí je proto realizace většiny navržených akcí - ve prospěch přírody - jen zbožným přáním.

Na základě výše uvedených skutečností se vůbec nedivím obavám místních lidí z vyhlášení nové CHKO. Již sám návrh byl ministerstvem životního prostředí předložen tupým ochranářsko – byrokratickým jazykem, jako by šlo o běžnou záležitost, a nikoliv o jeden z významných fenoménů evropské civilizace, opírající se o projev solidarity s místními lidmi v podobě ocenění jejich dosavadního způsobu konání a žití v harmonické krajině, kterou oni za staletí vytvořili.

Faktem zůstává, že ochrana přírody v rámci Evropské unie je ještě přísnější, než ochrana mezinárodní a česká ochrana je ještě přísnější, než ta unijní, takže u nás v ochraně přírody panuje zběsilá byrokracie. Jsem proto přesvědčený, že vyhlášení CHKO Soutok výrazně zkomplikuje místním lidem život, neúměrně zatíží státní finance a přírodě nepřinese žádný užitek.

Otakar Pražák

otakar.prazak@centrum_cz