Příroda

Lužní lesy

Milí přátelé, vítáme vás ve městě Břeclavi uprostřed zeleně lužního lesa, ve městě, které vám nabízí svou pohostinnost a přívětivou tvář.

Břeclav pro vás může být cílem i východiskem. Ubytovací a stravovací možnosti včetně širokého sortimentu služeb, schopných uspokojit většinu vašich požadavků, ji činí ideální základnou pro výlety do širého okolí s mnoha architektonickými i přírodními skvosty. Předností Břeclavi je její snadná dostupnost po silnicích i železnici, která z ní činí skutečnou bránu jižní Moravy, jíž lze vstoupit do různých světů. Vede tu jak asfaltová vozovka do moderní civilizace, tak i kočičími hlavami dlážděná cesta do uzavřeného a dnešku jen pozvolna se pootevírajícho světa židovské kultury. Můžete vstoupit i na stezku vedoucí od velkomoravských sídel, spojených s počátky křesťanství u nás, až zpět do jeho současnosti, ztvárněné kostelem sv. Václava na břeclavském náměstí.

My bychom vás však rádi pozvali na úzkou stezičku, po které se dostanete doprostřed lužního lesa, tvořícího od nepaměti majestátní okruží kolem Břeclavi. Lužní les lemující řečiště Dyje a Moravy představuje rozlohou přes 3 500 ha nejrozsáhlejší komplex svého druhu v Evropě. Lesy protkané sítí kanálů, mrtvých ramen a tůní jsou v evropském měřítku ojedinělou oblastí a jako takové byly v roce 1993 pod názvem Mokřady dolního toku Dyje zapsány do seznamu Ramsarské konvence.

K Břeclavi, uložené v dyjské nivě přiléhá ze severozápadu Kančí obora, lužní les s převahou porostů tzv. tvrdého luhu s dubem letním a jasanem úzkolistým. Z jižní strany se města téměř dotýká nejrozsáhlejší celek lužních lesů, táhnoucí se až k soutoku Dyje a Moravy, s částečně zachovanými lužními loukami a nivními tůněmi, a od západu sem zasahuje jihovýchodní okraj národní přírodní rezervace Lednické rybníky.

Vnímavý návštěvník, který jako vítaný, ale i pokorný host vstoupí na stezičku vinoucí se lesním příšeřím i prosluněnými lužními loukami, bude odměněn nevšedními setkáními s mnoha vzácnými a chráněnými druhy rostlin a živočichů v prostředí, které mu umožní stát se na chvíli skutečnou součástí Přírody.

Národní přírodní rezervace Cahnov-Soutok (13,46 ha) zabírá část lužního lesa poblíž soutoku řek Moravy a Dyje. Je typickou ukázkou jihomoravského lužního lesa pralesovitého charakteru s převahou porostů tvrdého luhu s charakteristickým výskytem dubu letního, jasanu úzkolistého a dalších dřevin. V podrostu je zastoupena rozmanitá květena - válečka lesní, metlice trsnatá, ostřice lesní nebo vzácně ostřice hubená, z jarních bylin sasanka pryskyřníkovitá, sněženka předjarní a místy rozrazil horský. Rezervace je rovněž bohatá na dřevokazné houby, které rozkládající odumírající biomasu, a tím přispívají k udržení přírodní rovnováhy zdejšího prostředí. Lužní les je i hostitelem mnoha živočišných druhů, jejichž výskyt byl jinde již téměř nebo zcela znemožněn. Typickými představiteli takovýchto organismů jsou druhy vázané dutiny vykotlaných stromů - holub doupňák, šoupálek krátkoprstý a další. Dutiny obývá i několik netopýrů. Nápadným a poměrně hojným hmyzím obyvatelem je tesařík obrovský, potkat můžeme i krajníka pižmového a velké kolonie mravenců druhu Liometopum microcephalum. V tůňce na louce se hojně rozmnožuje skokan ostronosý, v době páření nápadný svým neobvyklým modrým zbarvením.

Národní přírodní rezervace Lednické rybníky (557,53 ha) je tvořena rybníky Nesyt, Hlohovecký, Prostřední a Mlýnský neboli Apollo v nivě potoka Včelínku mezi Sedlcem a Lednicí a Zámecký v nivě řeky Dyje u Lednice. Byly vybudovány iniciativou pánů z Lichtenštejna v 15. století (Zámecký pak spolu s několika ostrůvky ve století sedmnáctém) především jako nádrže pro chov ryb. Jejich okolí bylo v 19. století parkově upraveno a osazeno četnými exotickými dřevinami a v jejich blízkosti byly vystavěny romantické salety (Hraniční zámeček, Apollonův chrám a jiné).

Celá rybniční soustava je významnou tahovou zastávkou a hnízdištěm ptactva a představuje jednu z našich nejvyhlášenějších ornitologických lokalit. Na ostrůvcích Zámeckého rybníka sídlí početné kolonie volavky popelavé a kvakoše nočního - každého z obou druhů zde hnízdí kolem 250 párů. Při tahu tu pravidelně odpočívají hejna hus velkých, poláci velcí, lžičáci pestří a četné druhy bahňáků. Obraz zdejšího života by ale nebyl úplný bez zástupců bohatého společenstva obojživelníků, hmyzu, motýlů

Pestrosti živočišné říše se zcela vyrovná i říše rostlinná. Na úzký, břehový lem vrb a topolů navazují rákosiny, které sestupují až hluboko do rybníka. Z vodních rostlin se zde vyskytují rdesty, šejdračka bahenní, solenka Valerandova a další druhy. Při obnažení dna se občas objeví bahenka šášinovitá a odemka vodní. V Zámeckém rybníku můžeme potkat i lekníny. Celý rybniční komplex je významnou součástí Lednicko-valtického areálu, který pro jeho architektonickou i přírodní jedinečnost převzalo pod patronát UNESCO.

Národní přírodní rezervace Ranšpurk (19,20 ha) se rozkládá jižně od Lanžhota. Plocha dnešního chráněného území byla ušetřena hrubších zásahů již od konce 19. století, kdy zdejší les začali jeho někdejší majitelé Lichtenštejnové považovat za přírodní památku a docházelo tady pouze k odvozu padlého dřeva. Od třicátých let 20. století byla rezervace zcela ponechána samovolnému vývoji. Díky tomu mají dnes porosty téměř přirozenou dřevinnou skladbu, pouze v jihovýchodním cípu rezervace se nachází skupina vysázených ořešáků černých.

Z botanického hlediska je zdejší les typickým tvrdým luhem. Z množství bylin, které se tu vyskytují, lze uvést například zvláště chráněné druhy ostřici hubenou, křuštík polabský, bleduli letní a řeřišnici malokvětou. Velký význam ve zdejším společenství má mykoflóra zejména dřevokazných hub, které žijí na dřevní hmotě v různém stupni rozkladu. Z plochého terénu rezervace vystupují na několika místech 1-3 m vysoké ostrůvky navátého písku, tzv. hrúdy, které mají díky svému suššímu charakteru i poněkud odlišné složení rostlinného pokryvu.

Pralesní charakter území je vhodným prostředím i pro řadu živočišných druhů. V dutinách stromů hnízdí mimo jiné žluna šedá. Bujný porost nabízí úkryt obojživelníkům, z nichž asi nejzajímavější je čolek podunajský. Z mnoha druhů hmyzu můžeme zmínit alespoň krasce Eurythyrea guercus.