Židovské památky

Oblast Břeclavska se vyznačuje bohatstvím kulturních památek, zasazených do překrásné krajiny Lednicko-valtického areálu, jež byla v roce 1996 zapsána do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Mezi mnohdy opomíjené pamětihodnosti tohoto regionu náleží hmotné stopy někdejší přítomnosti židovského etnika, s nimiž se návštěvník setká jen v Mikulově, kde byla v roce 2000 zřízena naučná stezka po židovských památkách, a Podivíně, ale i v samotné Břeclavi.

První písemná zpráva o Židech v Břeclavi se váže k roku 1414, kdy jsou v urbáři lichtenštejnských statků uvedena též jména zde usedlých Židů. V 16. století tu již existovala větší židovská obec se synangogou a hřbitovem. V roce 1572 se v Břeclavi odbývala generální synoda moravských Židů, jíž předsedal proslulý rabín (tehdy břeclavský) Jehuda Löw ben Becalel. V průběhu třicetileté války byla židovská obec zcela rozprášena. Zůstalo po ní jen soudobé označení židovské pusté místo. K druhému osídlení Břeclavi židovskými obyvateli došlo roku 1651, kdy vrchnost povolila pobyt početnému houfu vypuzenému z blízkých Valtic. V roce 1702 zde žilo ve dvanácti domech 30 rodin. Dvorním dekretem z roku 1726 byl stanoven počet systemizovaných židovských rodin v Břeclavi na 66. Po získání občanských práv v polovině 19. století docházelo stěhováním Židů z venkova k dalšímu nárůstu obce. Po vyhlášení Československé republiky byla dosud samostatná židovská politická obec v Břeclavi roku 1919 zrušena. Tragický závěr staleté existence komunity přinesly hrůzy nacistické rasové genocidy za druhé světové války. V Břeclavi působili učení rabíni Mordechaj Benet (v letech 1787-1789) a Heinrich Schwenger (v letech 1911-1913). Narodil se zde operní pěvec Julius Lieban (1857-1940). V hospodářské oblasti se nejvíce prosadila rodina Kuffnerů, majitelů zdejšího cukrovaru.

Židovská čtvrť v Břeclavi se nalézala jižně od hlavního náměstí směrem k Dubiči. Tvořily ji ulice Templová, Lázeňská, Jateční a Sladová. Židovské domy byly typické menšími rozměry a hustotou zástavby využívající každý čtvereční metr. Nemívaly hospodářský trakt ani zahradu. Část zástavby, 24 z původních 72 domů, která unikla asanacím, se v modernizované podobě dochovala. Vedle synangogy stojí dodnes budova bývalé židovské obecné školy, která fungovala do roku 1923. V domě Lázeňská 1 se nacházely židovské jatky a v domě Lázeňská 17 rituální očistná lázeň. Starou synagogu, zničenou v roce 1643 Švédy, nahradila v letech 1671-1672 nová. Nesolidní stavba se ovšem v roce 1697 zřítila a na stejném místě byla od základů vystavěna svatyně nová. Tato budova však v druhé polovině 19. století již nestačila rostoucím prostorovým nárokům obce a v roce 1868 ji nahradil nový templ, pořízený nákladem starosty Davida Kuffnera. V roce 1888 jej významný vídeňský architekt Max Fleischer renovoval v novorománském slohu s použitím naurských prvků v interiéru. Prostor sálu nahoře uzavírá plochý trámový strop s působivou výmalbou. Celé půlstoletí sloužila synagoga jen ke skladovacím účelům. V letech 1997-1999 prošla celkovou rekonstrukcí a nyní je využívána ke kulturně-společenským účelům. Kromě instalace stálých muzejních expozic z historie zdejší židovské obce a města Břeclavi slouží i jako galerie výtvarného umění, koncertní sál a dějiště nejrůznějších akcí.

Židovský hřbitov se nachází asi 700 metrů severně od hlavního náměstí ve Veslařské ulici. Založen byl pravděpodobně po polovině 17. století. Jeho stáří dokazuje nepravidelný tvar a převýšení nad okolní terén. Na ploše o výměře 7 136 m2 se nalézá zhruba 400 náhrobních kamenů, z nichž nejstarší pocházejí z počátku 18. století. Tvar a členění náhrobků odpovídá tzv. jihomoravskému či mikulovskému typu. Převládá bohatší barokní plastická výzdoba, někdy se vyskytuje reliéfní symbolika ve vztahu k zemřelému. Východnímu rohu hřbitova v blízkosti vstupu vévodí majestátní hrobka rodiny Kuffnerů. Pohřebiště je ohrazeno částečně dochovanou zídkou z režného zdiva a glazovaných poštorenských tvarovek. Spolu se stavbou bývalé obřadní síně a domkem hrobníka, jež jsou vybudovány ze stejného materiálu a v podobném duchu, tvoří jedinečný celek vzácné estetické působivosti. Areál hřbitova, dokončený roku 1892 podle projektu vídeňského architekta Franze Neumanna, představuje typickou stavbu břeclavského regionu. V osmdesátých letech 20. století byl těžce zpustošen, avšak město Břeclav jej počátkem devadesátých let dalo nákladem půl druhého milionu korun opravit.