Břeclavský cukrovar založila židovská rodina Kuffnerů v roce 1863 jako smíšený závod – měl tedy surovárnu, ve které se řepa zpracovávala na surový cukr, a rafinerii, kde se surový cukr čistil na bílý (rafinovaný). Vznikl na původně státním pozemku poblíž železničního uzlu, kde dříve stávaly stodoly na sklad sena a slámy pro vojsko, a postupem času se z něj stal největší cukrovar v monarchii.
V roce 1884 byl modernizován, ale o 9 let později kompletně vyhořel, musel být proto vybudován znovu. Od roku 1905
fungoval cukrovar jako akciová společnost. V roce 1907 proběhla velká rekonstrukce provozu – nově vybavena byla výrobna
a balírna kostkového cukru a upravena výrobna moučkového cukru. Tou dobou už Kuffnerova společnost hospodařila na
několika dvorech v regionu, o které však později v rámci první pozemkové reformy přišla. V roce 1924 všechny akcie
koupila Akciová společnost pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně, v roce 1939 pak došlo k fúzi obou společností. Během
druhé světové války spadaly mnohé z řepných základen pod rakouské území a provoz cukrovaru stagnoval, navíc byl jeho
areál značně poškozen (náklady na jeho opravu byly po válce vyčísleny na 33 mil. Kč) a musel být postupně
opravován.
Rodina Kuffnerů žila a podnikala také ve Vídni či Sládkovičovu a v
každém z těchto měst byla kulturně, společensky i politicky činná. V Břeclavi nechali Kuffnerové například postavit
synagogu a areál židovského hřbitova z poštorenských tvarovek, typického výrobku místní knížecí cihelny.
V komplexu bývalého cukrovaru dnes sídlí firma Racio, která jej
upravila pro své výrobní účely.