VELKÁ MORAVA
Kolébka staroslověnské vzdělanosti, která ve své době představovala politicky a vojensky nejsilnější středoevropský stát, jenž položil základní kámen naší státnosti. Mezi lužními velikány vyrostlo v 9. stol. jedno z center prvního státního útvaru na našem území - velkomoravské hradisko zvané Pohansko. Vedle prostého lidu a zručných řemeslníků zde žili příslušníci velmožské vrstvy ve vlastním dvorci, jehož součástí byla patrová palácová stavba na zděné podezdívce a barevnými freskami zdobený kamenný křesťanský kostel, který byl rozšířen po příchodu Konstantina a Metoděje. Hradisko sloužilo rovněž jako shromaždiště vojenské hotovosti, knížecí družiny. Hospodářské zázemí tvořily osady a usedlosti, rozseté v okolní krajině nad soutokem Moravy a Dyje. Velká Morava je v písemných zprávách naposled zmíněna k roku 906, ale život na hradisku utichá až přibližně o sto let později, kdy nastává stavební ruch v místě dnešního zámku, na nově se tvořící státní hranici.
MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ
Po zániku Velkomoravské říše se Morava stala údělným knížectvím pro boční linii Přemyslovců. Císař Fridrich Barbarossa ji povýšil r. 1182 na markrabství v čele se znojemským knížetem Konrádem II. Otou. Po bitvě mezi Moravany a Čechy r. 1185 a následné dohodě zůstala Morava nadále v područí českého knížete. Pevnou podobu dostaly Země koruny české r. 1334, kdy se stal markrabětem Karel IV., pozdější císař a český král. Byla vydána charta práv a svobod, reformováno moravské soudnictví a zavedeny zemské desky. Jako poslední nezávislý moravský markrabě vládl od r.1375 Jošt Lucemburský, r. 1410 zvolený římským králem. Po jeho smrti v r. 1411 zajišťovala v zemi pořádek moravská zemská obec v čele s hejtmanem. Za vlády Habsburků bylo v r. 1535 vydáno Zřízení zemské markrabství moravského a v době pobělohorské vstoupilo v platnost Obnovené zřízení zemské pro Moravu. Zemská samospráva zanikla s nástupem komunistické vlády 1. ledna 1949.
BŘECLAV
Od 11. stol. strážil hranice hrad Břeclav (jméno dle knížete Břetislava). Byl centrem jednoho ze šesti moravských hradských obvodů. V listině biskupa Jindřicha Zdíka je r. 1141 zmiňována velkofarnost Břeclav s krstným kostelem. Ve 13. stol. se sídlo stalo vdovským údělem královny Konstancie Uherské. Později na místě dřevěného hradu vyrostla kamenná pevnost s kruhovou věží. Ze zeměpanské držby přešel hrad v léno a nezřídka měnil své majitele. Celé panství i s městečkem Břeclav, nově založeným v prostoru náměstí, získal v r. 1528 mocný moravský rod Žerotínů, kteří přestavěli břeclavský hrad na moderní renesanční zámek. Lichtenštejnům náleželo panství mezi léty 1638 a 1948. V 19. stol byly provedeny úpravy stylizující zámek do současné podoby romantické zříceniny. 6. 6. 1839 přijel do Břeclavi Severní dráhou císaře Ferdinanda první vlak. Nastal hospodářský rozmach původně zemědělského městečka, které bylo v r. 1872 císařským dekretem povýšeno na město.
LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL
Okouzlující kulturní krajina získala svou neopakovatelnou podobu díky dlouhodobé cílevědomé péči Lichtenštejnů - knížecího rodu, v jehož službách pracovali vynikající architekti, stavitelé, sochaři, řezbáři nebo zahradníci. Velkolepá zámecká sídla, rezidenční ve Valticích a letní v Lednici, i další stavby převážně z 18. a 19. století, klasicistní, empírové či romantické salety, sloužící k zábavám a odpočinku šlechty, sochař-ská výzdoba, ale i stavby hospodářské, to vše mezi rybníky, lesy, pastvinami, vinice-mi a zahradami, plnými vzácných dřevin a květin, představuje vrchol krajinářské tvorby. Svým půvabem přitahuje jako drahokam, jako světlo zakleté v kameni. Právě v Břeclavi můžete otevřít bránu do tohoto nádherného světa a vězte, že vcházíte do jedné z nejcennějších světových památek. Krajině v okolí Lednice, Valtic a Břeclavi se dostalo v roce 1996 ocenění zápisem do Seznamu míst světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
