Podluží s přirozeným centrem Břeclaví je jednou z částí národopisné oblasti Slovácko, dříve označováno jako Moravské
Slovensko. V archivních dokumentech nacházíme zmínky o pojmenování obyvatel této oblasti od počátku 18. století: jako
Podlužáky je poprvé uvádí list ze 14. července 1708, další zprávy jsou potom od roku 1740.

Podlužáci bývali však nezřídka ztotožňováni s charvátskými přistěhovalci, z nichž část žila od 16. století v těsném sousedství města Břeclavi v symbióze s českým živlem. Starší literatura pojmenovávala někdy Charváty lidově, ba spíš posměšně jako Krobóty (z německého Kroaten), a s Podlužáky je směšovala pravděpodobně proto, že sousední jihomoravští i dolnorakouští Němci nečinili rozdílu mezi svými slovanskými sousedy v oblastech zasažených charvátskou kolonizací.

Název Podluží se všeobecně odvozuje od typického znaku zdejšího kraje – stojatých vod – označovaných zde jako „luže“. Na správnost odvozování názvu Podluží od slova luže ukazuje nejen existence velkých rybníků ve 14. až 16. století, ale i jméno obce Lužice, doložené v pramenech ze 13. století. Podluží je tedy kraj pod lužními lesy v nejjižnějším cípu země moravské na pravém břehu řeky Moravy, před soutokem s Dyjí, jde přibližně o oblast mezi městy Hodonín a Břeclav.

Podluží však v minulosti sahalo až za moravské hranice a patřilo k němu i území na pravém břehu řeky Moravy za soutokem s Dyjí, tzn. na rakouské půdě. Podle archivních pramenů ještě v roce 1782 zahrnovala národopisná oblast Podluží na sedmdesát obcí. Na dolnorakouské straně to byly např. obce ležící na Moravském poli – Ranšpurk (Rabensburg původně Havranohrad), Cahnov (Hohenau), Lingaštorf (Ringelsdorf), Přílepy (Waltersdorf), Pernital (Bernhardsthal), Střezemice (Dräsing), Suché Kruty (Dürnkrut) a Dolní Opatov (Nieder Absdorf). Ve druhé polovině 19. století a začátkem století následujícího byl mezi obyvateli těchto obcí a obyvateli moravské části Podluží čilý vzájemný styk, na což měla vliv i příslušnost ke společným panstvím. Intenzivní hospodářské a kulturní styky se promítly i do společného vývoje lidové kultury a odívání – dolnorakouské obce jako Cahnov a zejména Ranšpurk se staly v polovině 19. století významnými centry např. podlužácké krojové výšivky.
V současnosti se Podluží dělí na tři oblasti – dolní, horní a charvátské. Dolní (jižní) Podluží s následujícími obcemi Lanžhot, Kostice, Tvrdonice, Moravská Nová Ves, Týnec a Hrušky tvoří jádro a hlavní část regionu. Do horního (severního) Podluží potom patří obce bývalého okresu Hodonín – Dolní Bojanovice, Prušánky, Josefov, Starý a Nový Poddvorov, Lužice a Mikulčice spojené s dříve samostatnou obcí Těšice. Právě tato část se ustálila, zejména co do vývoje lidového kroje, nejpozději a k definitivnímu příklonu k podlužáckému regionu došlo až v 80. letech 19. století. Charvátské (někdy též západní) Podluží potom tvoří obce Hlohovec, Lednice, Ladná a dnešní místní části Břeclavi Poštorná, Charvátská Nová Ves a Stará Břeclav. Samotné město Břeclav si udrželo svůj selský ráz a tím pádem i krojovou svébytnost jen do 70. let 19. století, kdy začalo být tvrdě poněmčováno.

PhDr. Alena Káňová