Během průzkumů terénu v Poštorné, během nichž se hledala možná ložiska uhlí, bylo ve 2. polovině 19. století zjištěno, že zdejší půda je bohatá na kvalitní hlínu. Proto zde v letech 1866 až 1867 postavil K. Homp na přání knížete z Lichtenštejna první cihelnou pec, v níž se zpočátku topilo dřevem.
O pět let později byla přistavěna další čtyřkomorová pec, tentokrát již vytápěná uhlím. Ačkoli se provoz cihelny v prvních letech příliš nevyplácel, brzy se situace obrátila. Výroba se postupně rozšířila i na oblast kanalizační kameniny.
V prvních letech se továrna potýkala s nedostatkem dělníků - místní šli raději pracovat na výstavbu železniční tratě
Břeclav – Hrušovany nad Jevišovkou, protože zde dostávali vyšší mzdu, a tak nebylo výjimkou, že v Poštorné byli
zaměstnáni dělníci z vídeňských cihelen a italští cihláři. Počet zaměstnanců však postupně rostl; před válkou zde našlo
uplatnění až 800 dělníků, část z nich bydlela v sousední tovární kolonii. Stejně tak se zvyšoval i počet strojů
poháněných parou, až k číslu 70. Produkty byly exportovány po železnici nejen po celé rakousko-uherské monarchii, ale
také do Ruska, na Balkán či do Jižní Ameriky. V roce 1920 kníže Jan Lichtenštejn podnik prodal a továrna se stala
součástí Rakovnicko-poštorenských keramických závodů (s Rakovnickou cihelnou kníže spolupracoval již od roku 1907).
Nový majitel bohužel preferoval výrobu v Rakovníku, navíc došlo ke snížení odbytu ve Vídni, a tak musela být zrušena
výroba dlaždic a omezena produkce další keramiky – v provozu zůstala jen cihlářská výroba a kanalizační kamenina. Ve
30. letech 20. století přešel závod z vlastního parního a elektrického pohonu na elektrárenskou síť. Během druhé
světové války byl stejně jako ostatní továrny značně poškozen. V poválečných letech bylo nevyhnutné zmechanizování
výroby, rekonstrukce výrobny kameninových rour (vč. vybudování první tunelové pece u nás v roce 1951), vybudování
zbrusu nové výrobny chemické kameniny a zvýšení celkové výrobní kapacity až na 21 tun. Poštorenské keramické závody se
tak dostaly na první příčku ve výrobě chemické kameniny v celém Československu.
Výrobky z knížecí cihelny zdobí dodnes celou řadu veřejných budov a kostelů nejen ve Vídni (až do rakouské metropole
zavítáte, povšimněte si zde např. střechy na slavném Stephansdomu), ale v mnoha jiných evropských městech. V samotné
Břeclavi má neobvyklý ráz zejména náměstíčko v Poštorné – z typických tvarovek režné barvy a dalšího poštorenského
materiálu je vystavěn nejen kostel, ale také sousední budovy fary, školy či bývalého obecního úřadu. Podobné produkty
byly dále použity při stavbě kaple sv. Rocha či židovského hřbitova s domkem hrobníka a obřadní síní.