Srdéčko

Autor: Martin Lekavý

Na vnější zdi břeclavského zámku pod oknem, zastíněným tehdy košatým stromem, prý bylo ještě počátkem tohoto století zřetelně vidět vyryté červené srdéčko jako znamení lásky dvou mladých lidí. Vypráví se, že kdysi dávno měl břeclavský pán krásnou dceru. Povídalo se, že prý je tak krásná proto, že se koupává za svitu měsíce v osličím mléce. Ale to snad byly jenom klevety. Jak dcera uchvacovala svým zjevem, tak nepěknou měla povahu. Byla domýšlivá na svůj původ, pyšná na krásu, sloužícími v zámku pohrdala a nepromluvila snad s nikým, kdo neměl urozený původ.

Zámecký pán měl mnoho přátel. Na břeclavském zámku se často shromažďovala celá družina jeho příznivců a nejednomu vznešenému mladíkovi se líbila i mladá milost - slečna. Ale jak získat její lásku? Všechny uchazeče odmítala a jejich domnělé i skutečné nedostatky zesměšňovala. Ten byl podle ní tlustý jako káď, druhý tenký jako tyčka ve vinohradě, onen se jí zase zdál málo hezký, jiný neměl šlechtický původ nebo byl chudý či hloupý. Není divu, že zamítnutí rytíři se postupně začali břeclavskému zámku vyhýbat a chystali dceři zámeckého pána pomstu.

K žádným vdavkám však nedocházelo. Doba byla neklidná a břeclavský pán se často netrpělivě ptával své krásné dcery: „Tak ty se vdávat nechceš? Uvaž přece, že já sám už nejsem žádný mladík, a kdybych odešel na věčný odpočinek, zůstaneš samotná bez ochrany. Copak se ti žádný nápadník nelíbí? Mám takovou předtuchu, že na nás přijdou těžké chvíle a že budu muset odjet do války. Rád bych tě předtím ještě viděl pod ochranou poctivého urozeného muže, šlechtice. Kráska místo odpovědi jen pohodila hlavou.
Otcova předtucha se splnila. Lenní pán volal své rytíře do boje. Břeclavský pán se ke svému úžasu doslechl, že mnozí z jeho bývalých kamarádů a hostů se stali jeho nepřáteli, a tím více vzrostly jeho obavy o dceřin osud. Místo veselí a radovánek zavládl na zámku smutek. Před odjezdem zavolal hradní pán dceru, zavedl ji do tajného pokoje a ukázal jí tam skryté dveře: „Octneš-li se někdy v nebezpečí, prchni tudy! Po schodech sejdeš do podzemní chodby a ta tě zavede daleko za město do hustého lesa."

Válečné štěstí se klonilo hned na tu, hned na onu stranu, až nakonec nepřátelští vojáci obklíčili břeclavský hrad. S nimi byli i uražení nápadníci, kteří se už ani dočkat nemohli, až se jim bude kráska svíjet u nohou a na kolenou prosit o milost. Byl však mezi nimi jeden, který, i když ho odmítla, po pomstě netoužil. Dívku si zamiloval a obavami o ni nemohl ani spát. V noci před dnem rozhodujícího útoku se mu podařilo tajně a v přestrojení vniknout dovnitř, aby ji varoval a pomohl jí k útěku. Takovému projevu oddanosti krasavice neodolala. Ukázala mu tajnou chodbu, řekla mu i o místě, kde v blízkém lese chodba vychází na povrch, a požádala ho, aby ji tam očekával, až prchne z hradu. Znamením mu bude srdéčko, které před svým odchodem sama vyryje pod oknem své komnaty. Stalo se. Udatní obránci břeclavského hradu již nestačili odvracet neustálé útoky nepřátel, mezi kterými byli i odmítnutí nápadníci. Pod oknem se objevilo nakreslené srdce a dívka ze zámku zmizela, jako by se do země propadla. Věrný zeman ji už očekával v lese a odvedl ji do bezpečí. Když byl hrad dobyt a bývalí nápadníci krasavici nenašli, zpili se ze zoufalství do němoty.

Brzy poté skončily boje a byl uzavřen slavný mír. Dcera zámeckého pána i se svým ženichem se vrátila domů. Po návratu otce z jiné bitvy oslavili hlučnou svatbu a šťastně žili dlouhá léta. Jako vzpomínku sobě i celému okolí dávala mladá paní srdéčko každým rokem obnovovat.