Velen ze Žerotína

Autor: Jan Huňař

Ladislav Velen ze Žerotína držel panství Břeclav a když zvítězila císařská strana, musel co nejrychleji prchat ze země. Statky pana Ladislava Velena v Břeclavi připadly dnem 27. září 1622 knížeti Karlovi von Lichtenstein. Po Žerotínovi na Břeclavsku zůstaly domy a nemovitý mobiliář v ceně asi 202 700 moravských tolarů. Pravda, zanechal po sobě i značně vysoké dluhy a z kanceláře na břeclavském zámku zmizela v těchto událostech vrchnostenská pokladna. Zámecký hejtman Hanes, který prchal ze země stejně jako jeho pán, nestačil tuto pokladnu vzít s sebou do ciziny. Jen proto je pravděpodobné, že pokladna byla ukryta, aby se nedostala do rukou císařských. Proslýchalo se, že se to stalo někde cestou z břeclavského zámku do moravského vnitrozemí.

Tou dobou byly poměry v zemi hodně neklidné. Proto nebyla šance s pokladnou někam dojet. Proto dal zámecký hejtman vrchnostenskou pokladnu zakopat. Doufaje, že on a jeho pán se pro ni při příznivější době jednou vrátí. Pan Ladislav Velen ze Žerotína se nesmířil se svou urážkou a přešel v exilu do služeb proti nenáviděným Habsburkům. Sloužil dánskému králi a začal sloužit i švédskému. Ve službě pro Švédsko pan Ladislav Velen roku 1638 zemřel.

V době, kdy švédské pluky okupovaly Břeclavsko, se vrátil na břeclavský zámek jeho syn, pan Bartoloměj ze Žerotína. Ten byl švédským plukovníkem. Snad možná hledal a taky našel ukrytou zámeckou pokladnu. Kdo ví, jak pořídil? Zato se ale bezpečně ví, že Švédové převzali do svých rukou vzácnou ditrichštejnskou knihovnu v Mikulově. A ze zámku v Břeclavi odvezli, co se odvézt dalo. Při té příležitosti dobyli hradů na Pálavě a město Podivín. Zde drancovali a co nesebrali, to spálil oheň.

Zámecká pokladna měla být zakopána na rozcestí před městečkem Stará Břeclav. Kdo dnes může bezpečně říci, zda se to skutečně stalo? Zůstala jen pověst, že se tomu rozcestí říkalo Na pěšině a za temných nocí tu hlídal černý pes s ohnivými očiskami, velkými jako talíře. Tento pes ohrožoval každého pozdního pocestného, chtějíce jej zadávit, a tak se lidé tomuto místu za soumraku vyhýbali. Později černý pes zmizel a už jej tu nikdo neuviděl. Podařilo se snad někomu ukrytou pokladnu najít a tím odstranit i jejího pekelného strážce?

Časy se od té doby změnily, zmizely chudé chaloupky a statky bohatších sedláků. Tam, kde kdysi dávno bývalo rozcestí a pastviště, vyrostly výstavní domy. Cesta do nitra Moravy vedoucí tudy od brodu přes Dyji dávno zanikla a dnes se jezdí už jinudy. Zůstala jen řeka Dyje a její kalné vody. O pokladně pana Žerotína nám už nikdo nic nepoví. Zmizela jak kámen hozený do Dyje.