Autor: Lukáš Mrlák
Ve Staré Břeclavi žil stařeček Jakub. Býval to statný muž, který proslul obrovskou silou. Ne nadarmo se jejich rodu říkalo Goliáši. Měl pěknou louku u Dyje ve směru k Ladné, blízko železného mostu. Na jaře se Dyje vždy vylévala z břehů a zavodňovala louky zvané Šústarky. Nebylo divu, že se z louky sklízela pravidelně velká úroda. Co překrásně barevného lučního kvítí tam bylo a co včeliček se tu přiživovalo! Když přišel čas, tráva musela být pokosená, aby se usušila.
Stařeček byl spokojený, ale za několik dní se zatáhla obloha. Šel
se tedy podívat, jestli by se už dalo seno shrábnout do kopek, aby se nenamočilo. Když přišel k Dyji, zůstal jako zkamenělý. Všechny pokosy rozházené, plno sena plavalo ve vodě a chlapisko v zeleném kaftanu se v něm rozvalovalo a roztahovalo je. Stařeček nejdřív nepoznal, kdo to je, a myslel si, že je to nějaký opilý vandrák.
„Co tady děláš? Táhneš z toho sena pryč?" zavolal vztekle celý bez sebe. Ale chlapisko se roztahovalo dál. „Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém!" zavolal stařeček Jakub. Skočil po chlapovi a chytil ho pod krk. Ale ten byl silný a stařeček měl co dělat, aby ho zdolal. Chlapisko se ho vší silou snažil zatáhnout ke břehu. Velkou silou ho praštil a vysmekl se mu, Chlap skočil do vody a vykřikl: „Neujdeš mi, však já si na tebe posvítím!" Od té doby se už starý Jakub nikdy nešel koupat do Dyje.
.jpg)
.jpg)
.jpg)